Díky Jardovi a všem kdo pomáhali při organizaci srazu.

Je u mě doma, napiš mi telefon, pokud by někdo známý jel na Plzeň tak ji pošlu, nebo jezdím na Prahu a dal bych ji Petrovi a ten Alešovi.Had píše:Tímto velice prosím Jardu, aby mi mého opuštěného miláčka adoptoval, než se zase uvidíme.... Jinak dík všem, opět nádherná akce
To je Subaru Libero. Vozidlo vlastní v Čechách jen málo lidí, protože se do republiky nikdy nedováželo. Sběratelé je sehnali v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. Několik unikátních automobilů japonské výroby se pohybuje rovněž na silnicích v okrese.
Libero si oblíbil před několika lety také Jaroslav Pokorný z Moravské Třebové. „První jsem koupil jako vrak a dal ho dohromady. Měl jsem jich potom ještě několik. Je to velmi účelové auto. Podle mě není už dnes tak bezpečné, i když má vyztužené rámy. Čelní náraz by ale řidič zřejmě nepřežil,“ říká Jaroslav Pokorný. Jiný automobil nemá a ani po jiném netouží. Pravidelně se schází s lidmi, kteří si libera také zamilovali. V sobotu se potkali na Srnčí u Moravské Třebové. Přijeli Slováci i Němci.
Pojízdný hotel
Mezi nimi Lubomír Kurpel z Trenčína. Subaru Libero koupil otec čtyř dětí před patnácti lety. Zjistil totiž, že jiné auto neuveze manžele a čtyři potomky. Na rozdíl od Jaroslava Pokorného považuje libero za bezpečný vůz. „Znám případ, kdy se subaru srazilo s favoritem nebo felicií. Zatímco škodovky byly na odpis, u libera jsme jen vyměnili nárazník,“ tvrdí Kurpel. Rozhodně to ale není auto na závody. „Jede osmdesát až devadesát kilometrů za hodinu. Ale klidně s ním vytáhnete i sto třicet. Využíváme ho spíše na kratší cesty,“ dodává Lubomír Kurpel ze Slovenska.
Majitelé malých ale praktických aut se shodují, že maximálně splňují požadavky pro pro lidi, kteří mají rádi přírodu, chataření a mají větší rodinu. Podle jejich slov se dostane všude a navíc na cestách dobře poslouží jako pojízdný hotel pro přespání.