Aneb jak ubíhá čas našemu vozu.
Byl vyroben v roce 1996 z „nejušlechtilejší“ Japonské oceli firmou Fuji Heavy Industries a přivezen 15.5.1997 lodí do přístavu Flensburg. Odtud pak putoval do města Löhne v Severním Porýní-Vestfálsko za panem Andreasem Hildebrandtem, který vůz uvedl do provozu 19.9.1997 a stal se tak prvním jistě šťastným majitelem vozu. Pan Hildebrandt se pravděpodobně stěhuje do Rudoldstadtu kde 16.6.2000 vůz znovu přihlašuje a užívá si ho ještě necelé dva roky. 24.1.2002 ho kupuje pan Udo Wicklein ze Saalfeldu a moc dlouho se u něj neohřeje protože již 22.8.2002 si vůz kupuje pan Hans-Jurgen Huttenrauch z Erfurtu. Ten s ním drandí do 1.11.2004 a opět prodává. Poslední Německý majitel Beny Lenk vůz prodává prakticky ihned do Čech. Subárko 13.12.2004 překračuje hranice a 17.12.2004 je registrováno v ČR. Já ho kupuji od individuálního dovozce 27.12.2004 v Děčíně a již den následující jsem zapsán v techničáku jako vlastník. Ano počítáte správně – jsem již pátý majitel a někteří předchozí se k němu nechovali zrovna nejlépe. Sem tam promáčklé plechy, proražený přední nárazník, nefunkční mlhovka, klakson, tachometr, potrhané čalounění, chybějící dvoubodový pás,... Dnes už ale spousta věcí vypadá jinak.
Vše na voze je standardní dle TP a motor bez úprav.
Doplňky:
Tažné zařízení, centrální zamykání, zahrádka a střešní box, široké prostřední sedadlo, rádio s mp3 + třípásmové repro Clarion, záclonky, podstropní nosič ptákovin, parkovací „kamera“(třetí zrcátko)

Ta naše „zelená krabička“ je prostě členem rodiny. Někdy tahoun a dříč, jindy zas výletní vůz, zájezdní hostinec nebo noclehárna.
Léto i zima mu sluší

...........

