od nového roku se po několikaletém zjišťování, hledání a čekání na to pravé u nás zabydlelo také jedno príma autíčko původem od Mišuse, který na něm odvedl fantastickou práci. Máme najeto zatím pár tisíc km a subárko šlape jako nové. Samozřejmě naprostá spokojenost u mě i drahé polovičky o dětech nemluvě – ty ho milují a občas se podaří vykouzlit úsměv i lidem okolo.
Je to prostě srdeční záležitost a Mišus je superšikovnej chlapík. Už jsem myslel, že nám Libero není souzeno. Znal jsem snad všechna místa jeho výskytu v Praze (mimochodem jedno stojí už strašně dlouho u viaduktu na Bubenském nábřeží a vypadá opuštěně – snad se ho někdo ujme), pro jedno jsme jeli vlakem přes celou republiku a po cestě zavolal majitel, že si už s někým plácnul
a pak jsme se přes známou známého, u které jsme se byli na subárko podívat naživo dověděli o Mišusovi. Slovo dalo slovo a Michalovi to pod rukama začalo krásně růst. Celá ta dlouhá story skončila dobře a počkat se rozhodně vyplatilo. 
Auto se snažíme udržovat v původní podobě, jak to vymysleli páni japonští inženýři a nehodláme na tom nic měnit.
Na léto plánuji projekt vložitelné dvojúrovňové rozkládací postele s úložnými prostory a magnetické záclony, aby se v autě vyspala 4 členná rodina
něco se mi honí hlavou, ale času se nedostává. O řešení se rád podělím, třeba se bude hodit.No a nakonec obrázek. Barvu nám vybral Mišus
, ale už ji máme za nejkrásnější na světě.- DSCN3561.JPG (107.45 KiB) Zobrazeno 22248 x
PS: mám schované šablony na to stínění, kdyby si taky někdo chtěl hrát na švadlenku 
