
Na parkovišti u Javoříčka jsme si povídali o zapalovací soustavě.
Jenže to bylo těsně před odjezdem, a času málo, tak se nic celkem neprobralo. Jen se povídalo jak komu auto špatně startovalo, a jak udělal to či ono a pak, jak to zase jelo.Ale nikdo už neví co bylo pravou příčinou třeba obtížného startu, nebo vynechávání zapalování.
Tak je to v rovině "asi sem s něčím pohnul a vono to jede".Asi sem to spravil, bylo to rozbitý.
Chtěl bych zde shrnout získané zkušenosti a pomoct tak k zvýšení odbornosti klubu Libero.
Zde se budu zabývat zapalovací soustavou nového, a diskutovat o novém, staré neznám.
Na starší typ jsou tu jiní.
1/ Indukční cívka jinak zapalovací trafo.
Skládá se z primárního, sekundárního vinutí a železného jádra.
Odpor primáru je 1,35 – 1,65 ohm. To je vcelku malá hodnota a spínaný proud bude někde kolem 8 A. A to je dost, a tak věnujeme i pozornost čistotě připojovacímu konektoru na cívce.
Odpor sekundáru, jinak zapalovací strana je 25 – 30 kohm.
Tyto hodnoty jsou pouze informační a slouží k tomu poznat je-li cívka přerušená. V žádném případě cívku nenahrazovat jinou , třeba i podobnou. Mimo odpor ohmický by se v případě náhrady musela porovnat i impedance.To je jak se bude chovat při zatížení střídavým, lépe řečeno pulzním proudem.
Tento budící ,plnící, nebo sytící proud je spínán výkonovým tranzistorem, který je součástí ŘJ. V okamžiku kdy má dojít k zapálení směsi ve válci, tak v rozdělovači pomocí vestavěné clonky dojde ke změně magnetického pole a snímací cívka vytvoří sice malé, ale dostatečně velké napětí k spuštění tvarovacího obvodu, a posléze k sepnutí - rozpojení výkonového prvku. Záměrně nemluvím o samoindukci. Zkrátka jiskru máme.
2/ Kabely.
Získanou energii, teda jiskru vedeme do rozdělovače zapalovacím kabelem. V silikonové izolaci je vodivé jádro z uhlíkokřemičitých vláken. Odpor jednotlivých kabelů je od 1,5kohm do max 25kohm.
Přivedená energie do víčka rozdělovače přechází středním vývodem přes pérko a uhlík na rozdělovací raménko jinak palec. Z palce se přes vzduchovou mezeru dostává na vnitřní kontakty ve víčku rozdělovače,
A posléze odporovými zapalovacími kabely do koncovek, a odtud konečně do svíček. Cesta jiskry: z cívky na palec, a vnitřní vývody víčka. Opálená vrstvička na palci a vývodech se přenosu energie nezúčastňuje a jako kdyby tam nebyla, tak že je zbytečné se ji snažit odstranit, dál dojde k ionizaci vzduchové mezery, přeskoku napětí a to je součástí postupného tvarování výboje jiskry, která skončí na elektrodě svíčky. Životnost kabelů je asi na 3 normální intervaly výměny svíček. Podobná analogie je u brzdových destiček a brzdových kotoučů.
3/ Rozdělovač.
Zde vzniká řídící impuls který posléze vytvoří jiskru. A tímto impulsem se zároveň spouští obvod který posílá upravené napěťové impulsy do vstřiků a tak dávkuje palivo do válců.
To hlavní : jak se starat o funkčnost rozdělovače.
Povrch musí být čistý a suchý. Čistit technickým benzínem, nebo podobným neagresivním rozpouštědlem. Vyvarovat se všech zázračných sprejů a vodiček. Žádný laky na vlasy. Jen čisté a suché. Zkontrolovat průchodnost odvětrávací hadičky.
Totéž platí o zapalovacích kabelech. Vlastní rozdělovač doporučuji tak po 2 letech demontovat z motoru. Najít horní úvrať – ryska na řemenici nahoře. 1 šroub M8 demontovat a rozdělovač vyjmeme. Zaznačíme si polohu unášeče. Unášečem neotáčíme. Sejmeme víčko, ošetříme šroubky. Zaznačíme polohu palce. Vnitřek vyčistíme jak je napsáno výše. Zkontrolujeme neporušenost drátěných vývodů, kterými je připojen konektor, a vůli vlastní hřídelky.
Vnitřní vývody a palec není třeba čistit, a nadělá se tím víc škody jak užitku. Zpět montujeme rozdělovač bez víčka. Pootáčením si najdeme polohu ke spojení unášeče s vačkovou hřídelí. Nastavíme zpět na předem označené místo, kde byl náš optimální předstih. Nakonec montujeme víčko s kabelama. Dotáhneme předem ošetřené šroubky.
Budou-li se dodržovat tyto základní věci tak zapalovací soustava bude spolehlivá a bezporuchová.
Co zde chybí tak rád doplním.
K.
